Byla slunečná a teplá neděle. Počasí lákalo ven a my jsme se vydali na lov nepotřebných pokladů, které nešťastní majitelé ztratili v lesoparku. Sešli jsme se v hojném počtu! Celkem 3 - Joanna, Milan a pomocnou ruku přidal i Lukáš, kterého jsme rádi při této akci poznali. Michael se tentokrát se svou partou vydal směrem na Jahodnou. Měli jsme tedy dobré pokrytí - o chlup lepší než mobilní operátoři na Kolibiskách.
Hned jsme se pustili do akce a zformovali rojnici. Pytle se překvapivě rychle začaly plnit a na mysl přicházelo heslo „Co oči nevidí, to pytel na odpadky a ruce nebolí.“ Stačil jeden nasáklý molitan a bota z potoka a lov se začal pomalu měnit v posilovnu. Představa plných pytlů pouze s PETkami a plechovkami se rozplývala, přestože těch tam bylo i tak požehnaně. Některé plechovky byly v dost nedostupných místech. Nedávno tu musela proběhnout olympiáda v hodu odpadkem co nejdále do křoví.
Potěšující bylo, že nás pěkně zdravili téměř všichni mladiství, kteří kolem nás procházeli. V jejich pozdravech bylo možná cítit: „Dobrý den, ... ten odpadek jsem tam já určitě nevyhodil!“. No vidíte! Stačí vzít do ruky pytel na odpadky a hned se můžete těšit větší úcty.
Cestou jsme si dobře pokecali. Michael nám hlásil z Jahodné, že naplnili pytel dříve než by řekl nejnedorozobhospodařovávatelnějšími. My jsme k tomu přidali 3,5 pytle a přes městskou apku jeden pozdrav inspektorovi pořádku týkající se vyvrácených betonových košů na odpadky. Asi nějaký fanda MMA zamachroval, jak je umí jedním chvatem položit. Na to, aby je postavil zpět, už mu zřejmě síly nezbyly. Sami jsme to zkoušeli, ale bez urvaných zad by se to asi neobešlo.
Člověku se do toho úklidu z počátku nechce, ale pak zjistí, že je to docela dobrá přírodní posilka a nakonec po sprše doma i uvědomění, že to dává všednímu dni smysl a s dobrou partou je to zábava.
Tak na viděnou příště...
